Ondrášek se narodil v lednu roku 2008. V té době už byla na světě jeho starší sestřička, které byly dva roky. Její vývoj byl zcela v pořádku, rychle se učila nové dovednosti a byla zdravá. Ondrášek se během tří hodin narodil přirozenou cestou bez komplikací. Po porodu se hned přisál k prsu a byl velmi klidný. Druhý den ale dostal dětskou žloutenku, a také z  jeho očí začal vytékat hnis. Tyto komplikace se ale podařilo během páru dnů vyřešit a tak jsme si Ondru dovezli domů, přesvědčeni o tom, že i on je v naprostém pořádku.

První týdny se v jeho vývoji neprojevovalo nic nestandartního . Zdravotní stav Ondry se ale  začal zhoršovat po prvním očkování. Byl často zahleněný a ztrácel vitalitu. Druhé přeočkování Hexavakcínou absolvoval i přesto, že nebyl úplně fit, ale doktor nás tehdy na žádné rizika neupozornil. Náš Ondra byl stále více ponořen do svého světa a kontakt s námi navazoval méně a méně. Asi v půl roce života se mu jednoho dne prudce zvýšila teplota a nás nenapadlo nic lepšího, než s ním jít na pohotovost. Byly to asi zoubky, ale doktor nám dal "pro jistotu" antibiotika, které jsme "pro jistotu" raději nasadili. Problémy s dýcháním se stále zhoršovaly, až jsme asi v osmi měsících skončili s Ondrou v nemocnici na zápal plic. Ondra využíval další antibiotika a tehdy se mne ošetřující doktorka poprvé zeptala, co všechno už Ondra umí a naznačila mi, že jeho vývoj je nějaký pomalejší. Problémy s dýcháním se  stále vracely, a proto jsem oslovila mého praktického lékaře, který předepisoval i homeopatické léky o nějaké homeopatikum pro Ondráška. S těmito léky jsme zvládali dýchací potíže lépe, ale i přesto jsme opět skončili v nemocnici na intenzivní péči, když Ondra prakticky z hodiny na hodinu přestal skoro dýchat. Pár hodin musel být napojen na kyslík, a když nás propouštěli z nemocnice, dostali jsme doporučení pro vyšetření na alergologii. Z odběru krve se přišlo na to, že má Ondra alergii na bílkovinu kravského mléka, tedy na kasein. Doktorka mi prakticky nic nevysvětlila, jen jsem dostala poučení, že nesmí pít mléko a že se alergie na kasein do tří let ztratí a s největší pravděpodobností se přehoupne do alergie jiného typu... Byla jsem moc ráda, že jsem v té době Ondru ještě kojila, ale dneska už vím, že má střevní mikrobiota bohužel v té době nebyla v pořádku, a že toxiny v mém mléce narušovaly a dráždily mozkové struktury mého syna. Před otěhotněním jsem totiž dostala vakcínu proti tetanu, což poškodilo mé gliové buňky a tím i kontrolu mozku nad střevní mikrobiotou, a pak jsem ještě prodělala zánět prsu,který se léčil podáním antibiotik. V té době mě ještě ani doktorka, ani lékárnice neupozornila na důležitost užívání probiotik při antibiotické léčbě. Dneska se to dozvíte už běžně i z reklamy... A tak jsem v dobré víře kojila Ondru do tří let.

Po vysazení potravin obsahujících mléko se Ondrův  zdravotní stav stabilizoval, ale my jsme si stále víc začali uvědomovat, že s naším synem není něco v pořádku. Ve dvou letech ještě skoro vůbec nemluvil, nereagoval na své jméno a lidé v mém okolí se mě ptali, jestli Ondra není hluchý. Já jsem však věděla, že jakmile začne v televizi reklama, tak Ondra běží z vedlejší místnosti a zaujatě ji sleduje. Na lidský hlas tedy moc nereagoval, ale na zvuky a hudbu ano. Dále měl Ondra velké problémy s orientací v prostoru, když se například houpala naše dcerka na houpačce, klidně by ji vešel do dráhy a nechal se srazit. Začali jsme to konzultovat s Ondrovým dětským lékařem a ten nám dal doporučení na dětskou neurologii, kde nám doktorka řekla, že jde nejspíš o autismus. V té době mě to ani příliš nezasáhlo,protože jsem v podstatě  netušila, co to znamená. Autismus poté potvrdily i pracovnice speciálního pedagogického centra v Ostravě a daly nám první doporučení, jak máme s Ondrou pracovat. Já jsem začala vyhledávat dostupné materiály k této nemoci především na internetu a snažila jsem se trochu zorientovat. O příčinách této nemoci jsem se moc nedozvěděla a strukturované učení se mi zdálo příliš složité. Mít dopředu připravené úkoly a systematicky pracovat se mi zdálo příliš náročné i pro dospělého, natož pak pro malé dítě. Něco jsem s Ondrou zkusila, ale když jsem viděla, že mu to nejde, tak jsem ho přestala nutit. V té době jsem už pracovala na plný úvazek a péče o rodinu i další nepřízeň osudu, když manželovi diagnostikovali Parkinsonovu nemoc, mi už nedávala sílu se tomuto systému učení věnovat. Každé dítě je přece jiné a má jiné potřeby. Ty rodiče, kteří strukturované učení zvládli a mají s ním výsledky upřímně obdivuji, ale já jsem cítila, že na to nemám, a doufala jsem, že dostanu nějaký impuls, nějaké znamení a Ondráškovi pomohu jinak.

Mezitím manžel dostal od kamaráda doporučení na doktora, který léčil nemoci makrobiotickou stravou, a rozhodl se to vyzkoušet. Protože příprava jídel byla na mne, hledala jsem nějaké kuchařky na toto téma a tak se mi dostala do ruky Makrobiotická kuchařka od doktora Jonáše. Nebyly v ní pouze recepty, ale také informace o příčinách alergií a dalších zdravotních problémů, což mne začalo velice zajímat. Koupila jsem si proto další knihu doktora Jonáše Kde končí duše a začíná tělo a ta mne zcela pohltila. Najednou jsem měla absolutní jistotu, že to je ta cesta, jak mohu svému synovi pomoci. Knihu jsem během letních prázdnin přečetla asi třikrát, začala jsem si v ní podškrtávat různé texty, dělat si v ní poznámky. Byla jsem tou knihou jednoduše nadšená. A pak už to šlo velice rychle. V obchodě se zdravou výživou jsem se seznámila s terapeutkou detoxikační medicíny a nechali jsme se s manželem přeměřit. Kapky jsme nasadili i Ondráškovi. Vzápětí jsem se dozvěděla, že je možné metodu řízené a kontrolované detoxikace vystudovat i v Ostravě a okamžitě jsem se na kurz přihlásila. O tom, jak funguje lidské tělo, jsem neměla ani páru, ale alespoň jsem nebyla zaujatá a mé přesvědčení, že je to ta správná věc mne hnalo dopředu. Kurz jsem zvládla bez problémů, ale bylo mi jasné, že je to jen začátek dlouhé cesty. Poté jsem si zakoupila Salvii a začala měřit.

To bylo asi před šesti lety a metoda tehdy procházela bouřlivým vývojem. U Ondráška jsem se nejdříve zaměřila na dýchací systém a žasla jsem, jak rychle se jeho tělíčko dokázalo uzdravit z různých viróz a nachlazení. Od té doby už jsme nemuseli nikdy nasadit antibiotika a postupně jsme mohli vysadit i sirup a spreje, které měl na alergii. Také jsme navštívili ordinaci doktora Jonáše, který nám vysvětlil možné příčiny této nemoci a výrazným způsobem pomohl Ondráškovi k odstranění toxických zátěží z jeho mozkových struktur. To už byl Ondra předškolák a připravoval se na školu. Dětský psychiatr kromě autismu diagnostikoval i ADHD a doporučil léčbu Ritalinem. Samozřejmě se mi to moc nelíbilo, ale řekla jsem si, že mám Salvii, na které si lék mohu přeměřit a že případné zátěže mohu pomocí preparátů z těla odstranit. Ondrovi vyšel Ritalin dobře, a já jsem si uvědomovala, že u tak závažné nemoci je třeba využít všechny možnosti léčby. A když jsem na Ondrovi neviděla žádnou negativní reakci, uklidnilo mě to.

 Zásadní posun u Ondry nastal, když se začalo pracovat s jeho střevem. Odstranění střevní dysbiózy a následné zkvalitnění sliznice jeho střeva mělo pro Ondru zásadní význam. Máme štěstí, že jídelna, kde se Ondra stravuje nabízí bezlepkovou stravu. Už jsem se zmínila, že syn měl problém s kaseinem, ale také se ukázalo, že stejně negativní roli v jeho stravě hraje i lepek. Sliznice střev snad u všech autistických dětí je velmi citlivá na tyto dvě bílkoviny, a proto je tak důležité lepek i kasein ze stravy vyloučit. Dočetla jsem se, že lepek aktivuje enzym zonulin, který řídí propustnost střeva. A když je střevo propustné, tak se metabolity lepku a kaseinu dostávají do krevního oběhu, v mozku se vážou na opioidní receptory, což má za důsledek, že děti na vás působí, že jsou lehce"mimo", zkrátka mimozemšťani . Vědci už dnes vnímají střevo a mozek jako jeden orgán, a tak co uděláš střevu, uděláš i mozku a naopak. Všechny autoimunitní nemoci, kde se dnes řadí i autismus, mají svůj počátek ve špatné kvalitě střeva. Na základě mých zkušeností terapeuta a všech informací, kterých jsem se dosud dočetla nebo dozvěděla, mohu s čistým svědomím říct, že řízená detoxikace je jediná metoda, která umí odstranit zcela nenásilnou a přirozenou cestou snad všechny známé toxiny, které brání našim buňkám fungovat a komunikovat mezi sebou. Naše tělo je dokonalý energeticko-informační systém a cokoli, co mu brání v komunikaci, může mít fatální následky. My jsme energie, jsme život a naše myšlenky formují naši realitu. Buďme proto pozitivní, i když je to někdy těžké, ale rozhodně se to vyplatí. Ptejme se, hledejme a odpovědi se dostaví. U Ondry se vedle detoxikace a vyloučení problematických potravin osvědčila také kraniosakrální terapie, na kterou docházíme už několik let.

Nechtějme po našich "mimozemšťanech", aby byli stejní jako ostatní, ale ukažme jim, že je milujeme a přijímáme takové, jací jsou. To jim dodá důvěru a může to přinést nečekané výsledky. Ondra je momentálně bez jakékoliv medikace. Ve svých jedenácti letech jako středně těžký autista už umí krásně číst, psát, na počítadle sčítá a odčítá do dvaceti, sám se obleče, zvládá základní hygienu, umí plavat, jezdit na kole, a to i z prudkého kopce, nebojí se ochutnávat nové potraviny a začíná s námi lépe komunikovat. Moc mě potěší, když mi řekne před spaním "dobrou noc maminko". Teď má čerstvě nasazené rovnátka a zvládá to skvěle! A protože já mám zkřížený skus, tak jsem si řekla, že si je nechám taky nasadit, aby Ondra viděl, že to není nic za trest, ale že to mám i já, protože to pomáhá. Že to všechno může být pro někoho málo? To je jen jiný úhel pohledu. Já si nechávám svou mysl otevřenou, raduji se z každého pokroku a těším se na to, co nás s Ondrou ještě potká.  

Mnoho radosti s vašimi dětmi všem přeje Karla Fucimanová - poradce metody Řízené a kontrolované detoxikace v ostravském centru Joalis, tel. 775260854

Tweet